Michael Jackson

Co je to génius? Co je žijící legenda? Co je megahvězda? Michael Jackson je to všechno dohromady. A právě tehdy, když si myslíte, že ho znáte, dává vám víc, než čekáte…

Další články z kategorie

• Michael odpovídá na otázky fanoušků

  komentářů 0

• M.J. Tapes

  M.J. TAPES

  Z knihy rabína Rabbi Shmuley Boteacha, která vyšla brzy po smrti Michaela.

  

  
  O PŘEDČASNÉ SMRTI
  R: Takže, řekl by si, že to nejlepší, co potkalo Beatles je fakt, že se rozpadli a to je to, proč mají tuto dlouhověkost, protože najednou, Kaboom! už nebyli všude kolem, takže nemohli omrzet? Nikdy nezvadli?
  MJ: Yeah, Marilyn Monroe zemřela mladá. Neviděli jsme ji stárnout a ošklivět. Myslím, tohle je záhada Jamese Deana.
  R: A lidé řikaji o Beatles „přeji si, aby byli spolu“
  MJ: Yeah, Yeah.
  R: A ty jako fanoušek se staneš součástí toho přání. Veřejnost je pořád vyzdvihuje, protože si strasně přejí, aby byli zase pohromadě.
  MJ: Přesně! a i kdyby byli plesniví a staří, tak by ti to bylo jedno!
  R: Takže je to pro tebe argument Michaele, že si jednoho dne řekneš „THAT IS IT“ a zmizíš?
  MJ: Yeah, rád bych v nějakém okamžiku nějakým způsobem zmizel, kde mě lidé už neuvidí, a jen si dělal své věci pro děti a nebyl na očích. Zmizet je velmi důležité. Jsme lide změny. Potřebujeme v životě změny, to je to, proč máme zimu, jaro, léto, podzim.
  R: Ok, ale ty chceš dlouhý a zdravý život. Nechceš zmizet jako bůh, odpusť, tak jako zmizely ty hvězdy, tak jako Marilyn Monroe. Ty nechceš zemřít mladý?
  MJ: Hm, to je zajímavá otázka, opravdu chceš moji odpověď?
  R: ano
  MJ: Ok, řeknu ti upřímnou odpověd. Dobře hmm.. Můj největsí sen byl... spojil jsem své sny s muzikou a vším tím a miluju hudbu a zabavu… je to dětská iniciativa, je to to, co děláme, ale protože mi nezáleží na ničem jiném, nezajímá mě kariéra, opravdu Shumley... co mě drží, jsou děti, jinak bych.... opravdu bych...Už jsem ti to jednou říkal a přísahám bohu, že to myslím vážně. Já bych vhodil ručník do ringu, kdyby tu nebylo dětí. A to je moje upřímná odpověď... kdyby to nebylo pro děti, radsi bych si vybral smrt. Myslím to z celého srdce.
  R: Vybral bys si smrt jako Marilyn Monroe?
  MJ: Nějakým způsobem. Našel bych způsob, jak opustit tuto planetu, protože by me nezajímal život. Žiju pro děti a miminka.
  R: Vidíš je opravdu jako část, záblesk boha na planet Zemi?
  MJ: Přísahám, že jsou.
  R: Takže pro tebe je to nejvíce duchovní věc na svetě?
  MJ: Neexistuje pro mě nic čistějšího a duchovnějšího než děti a nemůžu bez nich žít. Kdyby si mi teď řekl, že už neuvidím nikdy žádné dítě, tak se zabiju. Přisahám, že bych neměl pro co žít. Tak to je. Upřimně.
  R: Takže chceš mít dlouhý život?????
  MJ: Nech mě vzít zpět slovo přísahám, protože já bohu nepřísahám. Beru to zpět. Zeptej se znovu.
  R: Řekl si, že chceš zmizet. Myslíš si, že je duležité zmizet?
  MJ: Nechci dlouhý... nelíbí se mi to, myslím, že stárnutí je ta nejškaredější věc. Když tělo slábne a dělají se vrásky, myslim, že je to tak špatně. Je to něco, čemu nerozumím, Shmuley. A nikdy se nechci podívat do zrcadla a vidět to. Nerozumím tomu. A lidé řikají, že stárnutí je krásné a tohle a tamto. Nesouhlasím, naprosto!
  R: Takže chceš umřít dřív než se to stane?
  MJ: ee..Já nechci zestárnout, chtěl bych..
  R: A co když zůstaneš uvnitř mladý?
  MJ: Ano, to je pro mě duležité.
  R: Můžeš mít vrásky, ale chceš přece vidět Paris a Prince růst?
  MJ: Ano, chci.
  R: Nechceš vidět jejich děti?
  MJ: Já jen nechci vypadat staře a začínat zapomínat. Chci být pořád mladý a mít energii běhat a hrát na schovávanou, to je moje oblíbena hra. Když jsem byl naposledy u tebe tak se mi chtělo tak hrozně zahrát si na schovku, protože ty máš velký hezký dům, který je pro to jako stvořený. Nenávidím dívat se, jak lidé stárnou.
  R: Neviděl si lidi, co zestárli, ale udrželi si mladistvost, chovali se, jako by byli stále mladí?
  MJ: Yeah, když mají mladistvé srdce, miluju to. Když začínají zapomínat a mít vrásky, jejich těla selhavaji, bolí mě to..
  R: Komu se to stalo z lidí, které jsi miloval? Mámě? Otci? Nějakým bavičům, které znáš?
  MJ: Ano, lidem, které jsem moc miloval a zemřeli a já nechápu proč.Zbožňoval jsem tohoto muže, zboznoval. A on byl můj přítel, Fred Astaire a já tomu nerozumím. Od malička bydlel Fred blízko našeho doma a povídaval si se mnou, když jsem byl malý. A vidět ho tancovat ve filmech, byl jsem úžaslej. Neznal jsem nikoho, kdo by se tak krásně pohyboval víš? A umm a když ho vidím... dostávám se k pointě... Jednoho dne mi řekl „víš Michaele, kdybych teď měl udělat jednu otočku, spadl bych přímo na obličej, moje rovnováha je úplně pryč“ a když mi otevřel dveře, když jsem přišel k němu domů, tohle je, jak chodil, přesně takhle Shmuley. Malé krátké krůčky a to mi zlomilo srdce. Bolí mě to a den kdy zemřel, to mě zabilo, zničilo mě to..
  R: Ale to, co se stalo princezně Dianě, byla velká tragédie-
  MJ: To byla velká tragédie, zabilo mě to. Myslím, že to zabilo každého.
  R: Takže je dobré zemřit mlád ,protože se z tebe stane mýtus. Ale život je cenný, ne?
  MJ: Život je velmi krásný a cenný.
  R: Takže myslíš, že jednoho dne budeš jen mýtus?
  MJ: Podívej, proč nemůžeme být jako stromy? Na podzim jim opadá listí a na jaře se vrátí stejně krásné. Je to jejich smysl nesmrtelnosti a bible říká, že člověk měl být nesmrtelný. Ale přes svatost a všechno tohle, umíráme.
  R: Ale možná se dostaneš na jiné místo, na vyšší místo, a tvá duše se může bez podmínek přiblížit k lidem. Přemýšlej o tom. Bůh je teď tady Michaele. Oba v to věříme, i když ho nemůžeme vidět nebo na něj sáhnout. Jsou duše našich milovaných velmi rozdílné?
  MJ: Rád bych se vrátil zpět jako ditě, které nikdy nevyroste, jako Petr Pan. Kéž bych mohl věřit, že je to pravda. Doufám, že je to pravda, rád bych tomu věřil, Shumley.
  R: Reinkarnace?
  MJ: Ano, i když naše náboženství mluví proti tomu, že reinkarnace není...když zemřeš, duše zemře a je to jako tento coach, mrtví, viš? Ale je tu slib vzkříšení a všechno tohle.
  R: Ale Židé věří v návrat.
  MJ: Rád bych tomu věřil a libi se mi, co dělají Egypťani a Afričani, jak pohřbívají...rád bych viděl, všichni bychom rádi viděli, jak to vypadá na druhe strane, že?
  R: Přejeme si vědet, jak to vypadá po životě, jaké je nebe.
  MJ: Ano protože existuje mnoho konceptů.
  R: Myslíš, že si v nebi hrají děti?
  MJ: O bože, modlím se, aby to tak bylo.
  R: Hrají si tam i dospělí?
  MJ: Myslel bych si to a myslel bych, že jsou jako děti. Jako Adam a Eva. Je to prostě štastná zahrada, mírumilovné místo. Modlím se, aby to tak bylo.
  R: Bojíš se smrti?
  MJ: Ano
  R: To my všichni.
  MJ: Vždycky jsem říkal, chci byt pohřben přesne tam, kde jsou děti. Chci je vedle mě. Cítil bych se bezpečněji. Potřebuji, aby mě jejich duše ochraňovala. Vždycky to vidim v mé mysli a vidím sebe a nerad to vidím. Vidím sebe a vidím děti ležet vedle mě, aby mě ochránily.

  DĚTSTVÍ, OSAMĚLOST, POHÁDKY A BRATŘI
  R: Kolik ti bylo, když sis uvědomil „proboha, ztratil jsem dětstvi.“?
  MJ: Ano, pamatuji si to zřetelně... je to jako být na atrakci, ze které nemůžete vylézt a říkáte si „ proboha, co jsem to udělal?“ Jste svázaný a nemůžete se odtud dostat. Zasáhlo mě to, jestě než jsem byl teenager. Tak moc jsem si chtěl hrát v parku přez ulici, protože děti si tam hrály baseball a fotbal a já jsem musel nahrávat. Viděl jsem ten Park přimo naproti, ale musel jsem do vedlejší budovy a pracovat pozdě do noci na albu. Seděl jsem tam, slzy mi tekly po tváři a říkal jsem si „ Jsem v pasti a musím tohle dělat do konce života, protože mám smlouvu“, ale chtěl jsem tam jít tak hrozně moc, že mě to zabíjelo, alespoň si udělat kamarády a říct „ahoj“. Chodíval jsem po ulici a hledal někoho, s kým bych mohl mluvit. Říkal jsem ti to.
  R: Kolik ti bylo?
  MJ: Bylo to v době Thrilleru
  R: Takže jsi byl největší hvězda na celém světe a..
  MJ: Hledal jsem lidi, se kterými bych mohl mluvit. Byl jsem tak osamělý, že jsem plakal nahoře ve svém pokoji. Říkal jsem si - „to stačí, jdu ven“ a šel se procházet po ulici a opravdu si pamatuji, jak jsem se ptal lidí, jestli budou mí kamarádi.
  R: Pravděpodobně byli šokováni.
  MJ: Oni říkali jako - „Michael Jackson“ a ja - oh bože, chtějí být mí přátelé, protože jsem Michael Jackson? Nebo kvůli tomu, jaký jsem? Jen jsem si chtěl s někým povídat.
  R: A našel jsi je?
  MJ: Yeah, šel jsem do parku a tam si hrály děti na houpačkách.
  R:Takže to je, kdy ses rozhodl, že děti jsou odpověď. Ony jsou jediné, kdo se k tobě chová jako k člověku?
  MJ: Yeah, to je pravda
  R: Takže to je věk, kdy tě to udeřilo, řekl sis „ o bože, ztratil jsem dětství, protože to jsou jediní lidé, se kterými se mohu ztotožnit.
  MJ: Hrozně jsem tím trpěl. Věděl jsem, že je tou dobou se mnou něco špatně, ale potřeboval jsem někoho...to je pravděpodobně to, proč jsem měl doma ty figuríny. Řekl bych, protože jsem cítil, že potřebuji lidi, někoho, neměl jsem… Byl jsem moc stydlivý, abych byl ve spolecnosti opravdových lidí. Nebylo to jako stará paní, co mluvi ke svym rostlinám, ale vždycky jsem myslel, že jsem chtěl něco, abych se cítil, že mám společnost. Vždycky jsem si řikal, „proč je mám?“ Jsou jako skutečné děti a lidé a cítím se potom jako v lidské společnosti????
  R: Proč si se tak styděl mluvit se skutečnými lidmi? Protože si se naučil jen vystupovat a neměl si príležitost si jen tak vyrazit?
  MJ: Tak je to, nebyl žádný čas jen tak jít ven.
  R: Pořád se cítíš osamělý?
  MJ: Zdaleka ne tak jako dřive, ne.
  R: Máš svoje děti, to je rozdíl. Ale existuje část nás, která není jenom rodič. Část nás, která potřebuje jinou formu interakce.
  MJ: Jaké interakce?
  R: Někdo, komu se můžeš emocionálně svěřit tak, jak by Prince nebo Paris nepochopili.
  MJ: Mmmm, přátelé a pár lidí, kterým můžeš důvěřovat. Elizabeth, nebo kdokoliv. Mac, Shirley Temple, lidi, co tam byli.
  R: Takže lidé, co tam vždy byli, všechny ty dětské hvězdy?
  MJ: Oni (lidé, kdo nebyly dětské hvězdy) řikají „jo, vím, co myslíš“, ale neví, co myslíš, jen se snaží s tebou souhlasit.
  R: Diskutuješ s přáteli, kteří byli také dětské hvězdy individuální věci, které se jim staly. Nebo ani nemusíš nic říkat a oni rozumějí?
  MJ: Víš, je to jako telepatie. Kdyby si viděl mě a Shirley Temple. (před pár týdny se viděli v San Francisku)
  R: Jsi s ní stále v kontaktu?
  MJ: Chystám se jí zavolat, musim jí zavolat znovu. Pořád ji děkuju a ona se ptá „proč“ a ja říkam“ za vše, co jsi pro mě udělala“.
  R: myslíš, že jí jednou věnujes písničku?
  MJ: Rád bych.
  R: Takže Mac ti nemusí říkat „byl jsem k tomu postaven a tohle se stalo s mým otcem?“ vůbec nemusíte takhle mluvit?
  MJ : Ano, je tu ta malá sladká duše, která je ditě, Macaulay Culkin, kdo se diví: „Jak jsem se k tomuhle dostal, nikdy jsem nechtěl být herec.“ Vždycky chtěl z toho ven. Musel bys vidět tu energii, když se postaví svému otci, probudí to v něm slzy a to se stane, víš, oh, ale sám jsem to viděl (Michael křicí) Macu okamžitě sem přijď .. ten křik.
  R: Takže to ti připomělo, čím sis musel projít? Udělal hodně věcí jako ty, chtěl si udržet dětstvi, jak dlouho to jen šlo, ale je tu hodne dětských hvězd, které to neudělaly, třeba Brooke Shields, ke které máš blizko. Co někdo takový jako Brooke, kdo se nesnažil znovu najít své dětství? Myslíš, že to bude mít svou cenu? Mysliš, že Mac a ty a ostatní můžou být zdravější, protože jste pochopili, co vám chybí a co si potřebujete kompenzovat.
  MJ: Víš, s pár lidma si rozumím a s pár ne. Ona začínala jako modelka, takže to nebylo jako být každý den na scéně. Dělala modeling. Nebyla filmová hvězda dokud nenatočila, myslím že se to jmenovalo Pretty baby a hrála prostitutku ve věku...myslím, že ji bylo kolem 12 let. Bylo tam spousta focení, takže to nebylo celý den jako u nás, od brzkého rána až do noci. Myslím, že to poznamená lidi jinak, ale je to podobné. Ona není blbá, je opravdu chytrá. Hodně lidí si myslí, že když je někdo krasný, je blbý. Ona je velmi chytrá.
  R: K jakým dalším dětským hvězdám si měl blízko?
  MJ: Moc jich nezbylo, to je děsivé, většina z nich se zničila.
  R: Ve 13 letech se z tebe stala postava v kresleném seriálu, bylo to težké zvládnout?
  MJ: Budil jsem se kazdé sobotní rano a nemohl jsem se dočkat!
  R: Abys se díval na the Jacksons?
  MJ: Abych se díval na seriál Jackson 5. Cítil jsem se tak poctěn, že ze mě udělali kreslenou postavičku. Neumíš si představit, jak jsem byl štastný. Nemuseli jsme dělat nic. Byl to hlas někoho jiného. Prostě nás zanimovali a použili pisně z našich alb a vysílalo se to roky a roky. Pamatuji, že jsem byl v Bruneji v nemocnici během show pro sultána. Byla to ta nejkrasnější nemocnice, jakou jsem v životě viděl a ležím v posteli a hrají seriál Jackson 5 a já tomu nemůžu uvěřit. Ukazují to pořád. Stejná firma udělala The Beatles, The Osmonds a the Jackson 5.
  R: Takže tohle je jedna z věcí, co se ti nejvíce líbila?
  MJ:Ooo, miloval jsem to.
  R: Měl si z toho pocit, že tě to pojí s dětma po celém světě? Protože děti většinou sledují takové pořady?
  MJ: Miloval jsem to. Ponořilo mě to do jiného světa. Bylo to jako „bože, jsem v jiném světě“ cítil jsem se vyjímečně. Myslím, že jsem se citil výjimečněji než u hitu, koncertu a všeho. Myslím, že na mě to zapůsobilo ze všeho nejvíc.
  R: Nyní si ze všech 5 bratrů dostával nejvíce pozornosti. Stávala se z tebe hvězda, dokud ses nevrhnul na sólovou kariéru, bylo pro tvé bratry těžké se s tím vypořádat? Bylo to pro tebe těžké? Bylo tu nejake spojení z Bible o tom, jak Josef dostává více pozornosti až mu ostatní ublíží?
  MJ: Nevšiml jsem si toho a neviděl to dlouho, než se to ukázalo. Máma si to všimla, ale neupozornila by mě na to. Myslím, že to nějakým způsobem zapříčinily manželky. To je, proč jsme se rozpadli jako skupina. Manželky jsou, proč se rozpadli Beatles a mnoho dalších. Manželka jednoho dne zasáhne a řekne „ ty jsi hvězda, on tě potřebuje, ale ty jeho ne! Pak přijde druhý den do práce plny pýchy a začnete boj. A to je, co se stalo mě a bratrům, opravdu to udělaly. Viděl jsem, jak se to stalo.
  R: Je to to, co tě odradilo od manželství?
  MJ: Opravdu, říkal jsem „ nechci být součást tohohle“ „ nebudu se ženit“ říkal jsem to roky.
  R: Šlo to nějak zastavit? Mohl si říct bratrům „ podivejte, co se děje“ mohl by si to zastavit? Ženili se velmi mladí, museli byt tak osamělí.
  MJ: Oženili se, aby se dostali pryč od mého otce, pryč z domu. Prosili jsme je, ať se nežení, ale udělali to.
  R: Proč ty jsi zůstal doma?
  MJ: Byl jsem tam v době Thrilleru. Myslel jsem, že jsem jestě malé dítě. Ještě nebyl můj čas jít pryč, jsem ještě malý chlapec. Ještě nebylo načase odejít z domova, cítil jsem to ve svém srdci.
  R: Ale pořád si se bál svého otce, tak jak to šlo dohromady?
  MJ: V té době už nebyl můj manažer, ale kontroloval mě. Byl trošičku klidnější a byl na mě hrdý, ale neřekl by to.
  R: Potřeboval si to od něj slyšet?
  MJ: Potřeboval jsem to.
  R: Více než cokoliv na světě?
  MJ: Yeah..
  R: Ještě pořád to neřekl? A neříká to teď? Myslíš, že ví, že jsi největší hvězda na světě, nebo myslíš, že mu to nedochází?
  MJ: Ví to, ale je pro něj těžké dávat komplimenty a to je to, co ze mě udělalo takového perfekcionistu, snažím se na něj udělat dojem. Byl by v hledišti a udělal takovýhle obličej (Michael napodobuje ten obličej) vyděsí tě to k smrti a říkáš si „nesmím to pokazit, nebo mě zabije“ Každý by tleskal a on je jako „ ja ti takovou vrazím, nepodělej to“ a já jsem jako „proboha, jsem v maléru“.
  R: V životě sou dány dvě motivační síly, strach a láska. Dostal bys se jestě dál, kdyby motivace byla láska? Jako kdyby tvůj otec řekl, Michaele, zvládneš to, ale stejně tě miluju. Samozřejmě teď můžeš zavrhnout strach, který do tebe tvůj otec napustil. Ale problém s tím je, že se z tebe stala největší světová hvězda. Takže možná je strach větší motivace než láska. Abych řekl pravdu, já tomu nevěřím. Ale ukazuje tvůj případ, že je to pravda?
  MJ: Myslím, že existuje rovnováha. Vyplatí se vzdát se otcovství? Vyplatí se vzdát se lásky, kterou jsem od něj mohl dostat a mít ten kamarádský pohled do očí, procházet se ruku v ruce parkem? Myslím, že to za to všechno nestojí. Omlouvám se. To je pro mě zlatý.
  R: Pokud by tvá kariéra trpěla na úkor vztahu s otcem, byl by si připraven přijmout takovou cenu?
  MJ: Ne, na to nejsem připraven, Zvládl bych obojí, cítím to.
  R: Cítíš, že ti bůh dal tento dar a ty s tím musíš nějak naložit?
  MJ: Musím... Udělal výbornou práci, že mě vycvičil jako umělce na pódium, ale jako otec byl velmi, velmi přísný. Nesnáším, když ho mám soudit, ale dělal věci ..já bych je jako otec dělal úplně jinak. Pamatuji, jak jsem byl v letadle, museli mě tam vždy donést, protože jsem nesnášel turbulence a křičel jsem, brečel a kopal nohama, protože jsme startovali v bouřkách. Pamatuji si to velmi dobře. Nikdy mě nedržel nebo se mě nedotkl a museli přijít palubní průvodčí, aby mě drželi za ruku a utěšovali.
  R: Byl to zlostný muž?
  MJ: Myslím, že byl zahořklý, nevím proč. Človeče, už takový není, ale byl tvrdý. Nejtvrdší člověk, jakého jsem kdy potkal.
  R: A co kdyby ti někdo řekl „podivej, Michaele, nemůžeš mít obojí, byl dobrý manažer, ale ne láskyplný rodič, naučil tě, jak se hýbat a disciplíně.“ Chystáš se mi říct, že bys se vzdal být největší hvězdou, aby si měl láskyplné dětství? Nebo myslíš, že volba není nutná, že by si byl tím, kým jsi tak jako tak?
  MJ: Mohl se mnou dělat všechno a občas mít čas, být táta, zahrát si hru nebo mi hodit míč. Pamatuji, že jsem ti říkal, jak mě jednou vyzvednul na poníka. Myslim, že si ani nezjistil, jak se mi to navždy zarylo do paměti.
  R: To je jedna z nejdojemnějších historek o otcovství, jakou jsem kdy slyšel. Že takové jedno gesto může zanechat nesmazatelnou stopu mezi otcem a synem, je to udivující a velmi dojemné.
  MJ: Dnes nad tim přemýšlím a přeji si, aby toho udělal o trochu víc, jen o trošku
  víc. Cítil bych se dnes úplne jinak.
  R: A možná by jsi nebyl tak horlivý v tom, něco si dokazovat. Kdyby si dostal hodně lásky jako dítě, nepotřeboval bys, aby tě svět miloval a nebyl by si super hvězda. Vzdal by ses toho, aby si byl vice milován jako dítě?
  MJ: Ne, nikdy bych se toho nevzdal. Je to moje práce. Byl jsem tim obdařen z nějakého důvodu. Opravdu, tomu věřím a cítím to..
  R: Že si tě bůh vybral a dal ti tuto zvláštní......
  MJ: Opravdu tomu věřím. Kdyby jsi viděl některé obličeje po celém světě a lidi, co říkají „ děkuji, děkuji, že jsi mi zachránil život, mi a dětem, můžu se tě dotknout?“ A pak se rozpláčou a je to jako léčení. jsme tím obdarováni z nějakého důvodu...pomáhat lidem.
  R: Takže, co Shirley Temple udělala pro tebe s těma plakátama (že sis je dal v hotelech na zeď abys se citil v bezpečí), děláš pro lidi po celém svetě v mnohem větším rozsahu.
  MJ: Oh yeaaah, oh yeaaah, tak to je a jen jsem chtěl říct „děkuji“ (Shirley za to, že ho inspirovala v těžkých momentech) a začal jsem tak strasně plakat, že jsem nemohl vypustit jediné slovo a ona se dotkla me ruky a je se o ní takto otřel.
  R: Michaele, když jsi jí řekl, že nevíš, jestli můžeš pokračovat a pak jsi se poíval na ty plakáty z jejich filmů, když byla malinké dítě, co te porazilo? Co to bylo? To, že jsi pořád musel pracovat, aby jsi byl stále nejlepší? Všechno tohle?
  MJ: Tvrdá práce bez šance se zastavit, hrát si a trochu se pobavit. Trošičku jsme se bavili v hotelech s bratrama, házeli po sobě polštáře a věci z okna. Ale opravdu jsme hodně trpěli. Pamatuji, jak jsme byli na cestě do Jižní Ameriky, byl jsem doma a byl čas jít a já začal hrozně plakat a schoval jsem se. Nechtěl jsem jet a řekl „ Já chci být jako všichni ostatní, chci být normalní“ a otec mě našel a donutil mě jít do auta, protože jsme museli na koncert. Pak po cestě potkáváš lidi, může to být rodina a ty víš, že se s nimi musíš pobavit, co nejvíce to půjde, protože už je nikdy neuvidíš a to bolí. Víš, že přatelství nebudou dlouhá. Tyto věci opravdu velmi bolí, zvlášť pokud jste malé dítě.
  R: Celý život si musel upřednostňovat kariéru před vztahy. Máš něco, co tě vyživuje v tvém životě? Auto nemůže jet bez benzínu, a ty nemůžeš pokračovat bez lásky. Nemůžeš jen dávat lásku a nikdy ji nedostat zpět. A říct, že ji dostáváš od fanoušků nestačí, Michaele, protože oni tě milují za to, co deláš, ne za to, jaký jsi. Milují tě za náboj a vzrušení, které jim přinášíš do života.
  MJ: Dostávám to zpátky ze stěstí a radosti, kterou vidím v očích dětí. Zachránili mi život, tak jim...to chci vrátit (Michael se rozplakal) Zachránili mě, nedělám si srandu. Jen být s nimi, vidět je.
  R: Když jsi vyrostl, cítil jsi, že nebyly dodrženy sliby?
  MJ: Můj otec jeden nedodržel a já se za to zlobím dodnes. Umluvil mě k podepsání smlouvy s Columbií, když mi bylo 18 se slibem, že získám večeři s Fredem Astairem. Otec věděl, že jsem zbožňoval Freda celým srdcem. Veděl, že bych to podepsal aniž bych si to přečetl, odešel šťastný a nikdy s tim nic neudělal. Řekl něco jako sorry. Zlomilo mi to srdce, že to udělal. Podvedl mě.
  R: Řekl jsi mu někdy, jak moc jsi byl zklamaný?
  MJ: Ne, dodnes neví, jak moc mi tím ublížil. To je, proč neslibuju něco, co nemohu splnit.
  

  MICHAELŮV VZHLED
  R: Musíš žít dlouhý a šťastný život. Ale opravdu si myslíš, že jednoho dne se rozhodneš být samotář a zmizíš?
  MJ: Yeah
  R: Žít v Neverlandu a zamknout brány. Bude to ono?
  MJ: Ano, vím to.
  R: Ale proč? Protože nechces, aby tě lidé viděli stárnout?
  MJ: Nemůžu se s tím vyrovnat. Moc miluji krásné věci a krásné věci v přírodě a chci, aby se mé poselství dostalo do světa, ale nechci být viděn...Jako když se můj obraz objevil na počítači, udělalo se mi špatně, když jsem to viděl.
  R: Proč?
  MJ: Protože vypadám jako ještěr! Je to hrozné. Nikdy se mi to nelíbilo. Přál bych si, abych nikdy nemusel být focen nebo viděn a nutím se, abych dělal věci, které spolu děláme, opravdu. (Naráží na přednášky v Oxfordu a Carnegie Hall)
  R: Michaele, někteří o tobě napsali, že ti otec říkával, že jsi ošklivý, je to pravda?
  MJ: Uh-huh. Dělával si srandu z... Pamatuji, jak jsme byli jednou v letadle, připraveni ke startu a já procházel šílenou pubertou, kdy se tělo začíná měnit. A on řekl „uhh ty máš ale velkej nos, ten nemáš po mě“. Nevšiml si jak moc mi tím ublížil. Strašně mě to bolelo, chtěl jsem umřít.
  R: Byla to poznámka směřující k tvé matce, že tě měla s někým jiným?
  MJ: Nevím, co tím chtěl říct.
  R: Myslíš, že je důležité říkat dětem,že jsou krásné?
  MJ: Ano, ale nepřahánět to. Jsi krásný uvnitř. Tak to dělej. Prince se dívá do zrcadla, když si češe vlasy, a říká, vypadám dobře a já mu řeknu vypadáš ok.
  R: Myslíš, že otec ti vsugeroval, že nejsi krásný? Takže jsi zkusil trochu změnit svůj vzhled, ale stále nejsi štastný. Takže by jsi opravdu měl začít milovat svůj vzhled, sebe a všechno tohle.
  MJ: Já vím, kéž bych mohl.
  R: Všichni máme problémy se svým vzhledem. Podívej, já mám tento neudržovaný plnovous. Když jsem v televizi, tak mi lidé, se kterými dělám řikají, abych si ho oholil. Ale mé náboženství mi to nedovoluje a dále mi to roste.
  MJ: Chtěl bys si to oholit?
  R: Ano, abych byl upřímný ano, ne úplně. Jen upravit. Ale bůh a mé náboženství je pro mě důležitější než vzhled.
  MJ: Nemáš to dovoleno?
  R: V podstatě ne. Hodně rabínů si holí vousy a někteří ne.
  MJ: A když se oholí, je to proti pravidlům?
  R: Pravidla jsou vykládána různě od různých rabínů. Bible říká, že nemůžeš použít nůž na svůj obličej. Někteří to berou doslova, že „nůž“, takže to jsou ti, co se holí elektrickým strojkem, ale ne žiletkou. Ostatní tomu rozumí jako ostrému předmětu. Ale moje žena Debbie říká „Nevzala jsem si muže, který se bude snažit podřídit společnosti. Vzala jsem si muže, kterého chci respektovat a ty jsi rabín. Buď hrdý na to, kdo jsi.“
  MJ: Nevadí ji ten plnovous?
  R: Nejen že nevadí, byla by smutná, kdybych si ho oholil. Řekla mi zrovna dnes ráno: „Jestli mě miluješ a respektuješ, nikdy by si to neřekl, protože mi to vadí, že chceš změnit svůj vzhled.“ Moje žena chce, abych žil vždy dle svých principů.
  MJ: To je úžasné.
  R: Jiný večer, ve čtvrtek večer, jsi vypadal úžasně. (Michael se vyfešákoval na ples nadace proti rakovině) Byl jsi tam nejlépe vypadající muž. Takže ty se nerad fotíš?
  MJ: Kéž bych nikdy nemusel být focen a viděn. Jen pro zábavu takže vytvořím tanec jak chci, aby vypadal a film jak chci, aby vypadal.
  R: Teď by jsi chtěl dělat filmy?
  MJ: Miluju filmy! Ale můžu to ovlivnit. Ale nemůžu ovlivnit ty fotografie, co vyjdou a můj výraz v ten moment. Aaah
  R: Kdyby ti dítě řeklo „ nesnáším focení“, co by si mu na to řekl?
  MJ: Řekl bych mu, neviš, jak moc krásný jsi. Je to tvoje duše, která...
  R: Takže proč jsi připraven říct to komukoliv, jen ne sobě?
  MJ: Já nevím (říká zmateným a rezignovaným hlasem)
  R: Vidíš od tvých fanoušků, že spousty žen se ti nabízí. To musí znamenat, že jsi krásný a zádoucí. Cítíš vždy, že se do tebe chtějí zamilovat?
  MJ: Když nad tím přemýšlím .. nikdy bych tohle neřekl do televize.. Ale kdybych šel na podium a myslel na to, co se ženám honí hlavou, nikdy bych na podium nevylezl. Kdybych najednou začal myslet na to, na co myslí...sex, nebo jak vypadám nahý, pak..oh bože, to by bylo tak trapné. Nikdy bych tam nešel. To je hrozné.
  R: Hodně lidem se líbí být sexualní symbol. Tobě se to nelíbí, protože se za to stydíš.?? Víš, že když s tebou některé ženy mluví, na co myslí?
  MJ: Umhum, říkají mi to.
  R: Chci s tebou mít sex?
  MJ: Aha ....uhmmm
  

  MICHAELŮV STRACH Z OTCE
  R: Víš Michaele, soudíval jsem často svého otce a jednoho dne jsem přestal, protože měl své vlastní výzvy. Měl velmi těžký život, který začal v největší chudobě v Íránu. A nebylo lehke pro Židy vyrůstat v Íránu. Kdo ví, jaké měl dětství? Stále soudíš svého otce?
  MJ: Dělával jsem to. Býval jsem na něj naštvaný. Chodíval jsem do svého pokoje a křičel zlostí, protože jsem nechápal, jak může být někdo tak zlý a podlý. Jako někdy, když jsem spal, bylo kolem 12 hodin, celý den jsem nahrával a zpíval, žádná zábava ani hraní. Přišel domů pozdě a křičel „otevři ty dveře“ dveře jsou zamčené, řekl „Dávám ti 5 sekund než je vyrazím“ a začal do nich kopat a ničit je. Řekl „proč jsi nepodepsal tu smlouvu?“ a já „nevím“ a on „dobrá, podepiš to. Jestli to nepodepíšeš, tak jsi v průšvihu“. a já si říkám „ o můj bože proč?, kde je láska? kde je otcovství? říkam si, je to opravdu takové? On by tebou hodil a praštil tě tak silně, jak jen mohl. Byl velmi silný.
  R: Začínal jsi se cítit jako jeho stroj na peníze?
  MJ: Ano, rozhodně.
  R: Tak, jak to popsal Mac Culkin? Cítil ses využívaný?
  MJ: Ano, a jednoho dne ... nesnáším, že to musím opakovat..ale jednoho dne řekl, a bůh žehnej mému otci, protože udělal pár skvělých věcí, byl výborný, byl génius, ale jednoho dne prohlásil: „ Jestli jednoho dne, kluci, přestanete zpívat, tak vas odhodím jako horký brambor.“ Zranilo mě to. Myslel bys, že si myslí „ty děti mají srdce a pocity“ Nemyslel bys, že nás to nebude bolet? Kdybych řekl něco takového Princi a Paris, tak by to bolelo. Takové věci se dětem neříkají a já na to nikdy nezapomenu. Poznamenalo to můj vztah k němu do teď.
  R: Že kdyby si pro něj nevystupoval, tak by tě přestal milovat?
  MJ: Zahodil by nás jako bramboru, to je, co řekl.
  R: Přiběhla vždy máma a řekla „ neposlouchej ho, on to tak nemyslel“ ?
  MJ: Byla vždycky v pozadí, když mu ruply nervy - mlátil a bil nás. Úplně to slyším (napodobuje ženský hlas) „Joe, ne, zabiješ je, ne, ne Joe to je příliš“ a on ničil nábytek a bylo to přšerné. Vždycky jsem říkal, že až budu mít děti, nikdy se nebudu takhle chovat. Nezkřivil bych jim vlásek. Protože lidé říkají, že zneužívání zneužívají, ale to není pravda. Já jsem přesný opak. Nejhorší, co udělám, že je nechám stát chvíli v koutě.
  R: Myslím, že máš pravdu, nesnáším, když slyším, že zneužívaní zneužívají. Neznamená to, že jsi předurčen být špatný člověk!!!
  MJ: To je pravda. Vždycky jsem si v srdci sliboval, že nikdy nebudu takovej. Pokud ... a může to být ve filmu nebo v obchoďáku … slyším někoho křičet na dítě, složím se a rozpláču, protože se mi vybaví, jak se se mnou zacházelo. V ten okamžik se zhroutím, klepu se a pláču. Nezvládám to. Je to tak těžké.
  R: Když se mí rodiče rozvedli, přestěhovali jsme se a otec žil od nás 3500 mil. Bylo těžké mu být blízko, ale miluji ho a snažím se ho nesoudit ...
  MJ: Do dneška se svého otce bojím. Otec vešel do pokoje ... a bůh ví, že řikám pravdu … omdléval jsem v jeho přítomnosti ... Jednou jsem omdlel, abych byl upřímný. Pozvracel jsem se v jeho přitomnosti, protože když vejde s tou svou aurou do pokoje, začne mě bolet žaludek a vím, že jsem v maléru. Je teď jiný. Časy se změnily a vidí svá vnoučata a chce být lepším otcem. Je to skoro jako loď, která ztratila svuj kurs a je tak těžké přijmout toho človeka, který je jiný než ten, co mě vychoval. Kéž by mu to došlo dříve.
  R: Tak proč se ho pořád bojíš?
  MJ: Protože ten strach je stále uvnitř, ta rána.
  R: Takže ho stále vidíš jako toho starého člověka, je těžké ho vidět, jako někoho nového?
  MJ: Nemůžu se na něj dívat jako na nového člověka. Jsem před ním jako andílek, úplně vyděšenej. Jednou se mě zeptal: „proč se mě bojíš?“ Nemohl jsem odpovědět, ale říkal jsem si: „Viš, co jsi udělal?“ (vzlyká) „Viš, co jsi mi udělal?“
  R: Je pro mě důležité tohle slyšet, protože jsem tvůj přítel a jako někdo, kdo je na tebe často tázán, je důležité, abych těmto věcem rozuměl. Víš Michaele, nikdo by tě tak krutě neodsoudil, kdyby tohle slyšeli. Vynaložili by více úsilí se vcítit do tvého trápení, než aby tě odsoudili. Řikáš mu tati nebo Josephe?
  MJ: Nesměli jsme mu říkat tati. Říkal „ Neřikej mi tati, jsem Joeseph“ to nám řekl. Já miluji ,když mi Prince a Paris říkají tatínku, nebo když slysíš malé italské děti říkat „papa“ nebo židovské děti „poppy“. Sladké, jak bys na to nemohl být hrdý? Je to tvůj potomek.
  R: Od jakého věku ti říkal, abys ho neoslovoval tati?
  MJ: Od malička až po dobu Off the wall a Thriller.
  R: Připadal si tak vice profesionální?
  MJ: Ne, připadal si jako mladý hřebec. Byl moc cool na to, aby byl tatínek. On byl Joeseph, Nechtěl bych, aby slyšel, co jsem řekl ...
  R: Někde jsem četl, že tvoje matka myslela na rozvod a něco i vyplnila.
  MJ: Nevím jestli i něco vyplnila, možná. Ne, ne nevyplnila. Chtěla. Mnohokrát, kvůli těm jiným ženám a protože byl složitý. Ale ve jménu náboženství se mohla rozvést jen v případě smilstava. A on takový byl a ona to věděla, ale ona je tak svatá, že se s nim nerozešla. Ví, že je pryč a dělá hlouposti a ona je tak hodná a on přijde domů a lehne si vedle ní do postele. Neznám nikoho jako ona. Ona je jako matka Tereza. Je jen pár takových lidí.
  R: Takže je žena, která dlouho trpěla a je velmi hodná a svatá. Cítíš, že trpěla moc dlouho?
  Že z toho měla odejít?
  MJ: Přemlouvali jsme ji, ať se s ním rozvede. Říkávali jsme „Mami, rozveď se s ním“ a ona „nechte mě být, ne“! a my říkali „zbav se ho“ Křičívali jsme na ni ať se rozvede, když jsme byli malí. Ale mnoho let jsme slyšeli to auto přijíždět po cestě. Vždycky řídil velký Mercedes a jel velmi pomalu. A pak „Joseph je doma, Joseph je doma, rychle“ všichni běží do svých pokojů, dveře se zabouchnou.
  R: Tak moc jste se ho báli?
  MJ: Yeah, já vždycky říkám „ Kdyz příjdu domů a vcházím do dveří, chci aby mi děti skákaly kolem krku a křičely „tatínek“ a to je, co moje dělají“ Chci opak, nechci, aby utíkaly.

  OCHRÁNCE JANET
  R: Nech mě sdílet jednu myšlenku, řekl jsi mi, že tě otec ponižoval, když jsi byl na koncertech, rozplakal tě a pak strčil na podium před všechny ty dívky, co tě milovaly ... ale proč? Aby ti ukázal svou nadvládu?
  MJ: No ... umm ... ne, nedělal to na podiu. Po show byla vždycky plná místnost dívek.On miloval je tam vodit ... otec. a po představení jsme měli něco k jídlu a tak,a místnost byla plná dívek, které se chichotaly a prostě nás milovaly a bylo to jako „o můj bože“. A když jsem mluvil a něco se stalo, co se mu nelíbilo, má tento pohled v očích jako ... hodí ten pohled, že by tě vyděsil k smrti. Dával mi tu největší facku jakou jen mohl a pak mě šoupnul do velkého sálu, kde všichni byli, slzy mi tekly po tváři a co máš dělat, víš?
  R: A kolik ti bylo (Prince v pozadí vykřikne „ je nám tři“ smějou se)
  MJ: Uh ne vic než 12 ... 11 nějak tak
  R: Takže to byly první momenty, kdy si cítil stud? Opravdu ponížen?
  MJ: Ne, byly další. Udělal něco hrubého, zle ... zle ... nevím proč. Byl hrubý. To, jak tě mlátil bylo tak silné víš? Nejdřív tě donutil svléknout se donaha, pak tě namazal olejem. Byl to celý rituál. Naolejuje tě, takže kdyz te zasáhne konec šňůry od žehličky (imituje ten zvuk) ... viš ... je to, jako by si umíral a máš rány po celém obličeji, na zádech ... všude. A vždycky jsem slyšel mámu jak křičí „ Joe, zabiješ ho, zabiješ ho, ne“! A já jsem se jen vzdal, to je vše, co jsem mohl udělat. A nenáviděl jsem ho za to, nenáviděl. My všichni. Říkávali jsme mámě, říkávali jsme si mezi sebou a nikdy na to nezapomenu. Janet a ja jsme řikávali ... já řikal „Janet zavři oči“ a ona „dobře jsou zavřeny“ a já „představ si Joesepha v rakvi, je mrtvý. je ti to líto?“ a ona „ne“ . Prostě takhle. Takhle jsme si hráli jako děti. To je, jak jsme ho nenáviděli. Já řekl, že je mrtvý a jestli je jí to lito a ona že ne ... prostě takhle. Až takhle jsme na něj byli naštvaní. Dnes ho miluji, ale byl složitej Shumley, byl tak hrubý.
  R: Ale cítil jsi, že to bylo součástí něčeho zkažéného, když se tak začínáš cítit? Říkal sis „musím se toho nějak zbavit, musím s tím něco udělat“
  MJ: Yeah, chtěl jsem, aby se ze mě stal takový umělec, že dostanu lásku zpátky.
  R: Takže by si ho mohl změnit, myslel jsi. Kdyby si.. takže sis myslel, že když se z tebe stane super hvězda, velmi úspěšná a svět tě bude milovat, tvůj otec tě bude taky milovat?
  MJ: Ahmmmm
  R: Takže by jsi ho tak změnil?
  MJ: Aha, doufal jsem, že můžu a doufal jsem, že můžu dostat lásku od jiných lidí, protože jsem ji hrozně potřeboval víš? Potřebuješ lásku, potřebuješ lásku. Je to ta nejdůležitější věc. Proto je mi tak hrozně líto těch dětí, co sedí v těch sirotčincích a nemocnicích a jsou úplně sami a oni je přivážou k postelím, protože nemají dostatek personálu. Řekl jsem „zbláznili jste se?“ a šel jsem ke každé posteli a odvazoval je, vysvobozoval. Říkám „ takhle se k dětem nechovejte, nepřivazujte je“ Nebo v některých zemích je přivážou na řetěz ke zdi, třeba v Rumunsku. A nechají je spát ve vlastních výkalech a moči.
  R: Ztotožňuješ se více s takovými lidmi, protože jsi také tak citlivý?
  MJ: Yeah, Já vždycky nejvíce držím Mushki (rabínova dcera 12 let), protože cítím její bolest, má takové bolesti. Když Janet procházela svým tlustým obdobím, hodně plakala. Rozhodla se to vzdát. A udělala to. Byla velmi nešťastná.
  R: Ochraňuješ ji, když je tvůj mladší sourozenec?
  MJ: Yeah. Byl jsem určený jí donutit zhubnout. Byl jsem zlý. Rejpal jsem do ní, aby zhubla. Nelíbilo se mi to na ní, protože jsem věděl, že to jinak bude mít velmi těžké.
  R: Jak jsi ji donutil, aby s tím něco udělala?
  MJ: Řekl jsem musíš zhubnout, vypadáš jako tlustá kráva. Řekl jsem jí to ... a bylo to ode mne hnusné. odpověděla „drž hubu“ a já „ty drž hubu“ ! Určili mě, abych pomohl Janet vypadat lépe, protože v hloubi srdce ji miluji a chci, aby zářila a když se z ní stala hvězda, víš...nahrávky, byl jsem tak štastný a hrdý, ze to dokázala.
  R: Stále ji ochraňuješ?
  MJ: Ano, ano ... jen bych si přál, abychom byli blíž. Jsme si blízko jako duše, ale ne jako rodina. Protože nic neslavíme, nemáme důvod se scházet. Přeji si, aby nám to bylo vstěpeno. Miluju to, co jsem vás viděl dělat, ta věc s požehnáním, to mě moc zahřálo u srdce. Vidím, jak jste si blízcí, to je tak sladké. (Páteční večery k nim přichází židovský Sabbath a Rabín s jeho ženou žehnají svým dětem, aby vyrostli jako velke postavy v bibli, patriarchové matriarchové židovského lidu. Michael byl několikrát u toho a vždy to upřeně sledoval) JEDINÉ, CO JSEM CHTĚL, JE BÝT MILOVÁN
  R: Vyslyšel bůh vždy všechny tvé modlitby?
  MJ: Většinou, rozhodně, proto tomu věřím.
  R: Cítíš, že byl s tebou během těžkých období?
  MJ: Byla tu jedna věc, kterou jsem chtěl a nedostal. Není to materialistické. Chystám se říct něco, co jsem jestě nikdy neřekl a je to pravda. Nemám důvod ti lhát a bůh vi, že říkám pravdu. Myslím, že veškerá má sláva a úspěch a já jsem to chtěl, chtěl jsem to, protože jsem chtěl být milován. To je vše. To je celá pravda. Chtěl jsem, aby mě lidé milovali, opravdu milovali, protože jsem se nikdy necítil milován. Řekl jsem, že vím, že mám tu schopnost. Možná kdybych vybrousil své umění, lidé by mě více milovali. Jen jsem chtěl být milován, protože si myslím, že je důležité být milován a řikat lidem, že je milujete a podívat se jim do očí a říct to.
  R: Ale na druhou stranu, kdyby jsi dostal hodně lásky v dětství, možná by si tak tvrdě nepracoval a nebyl tak úspěšný.
  MJ: To je pravda. To je to, proč bych na svém životě nic nezměnil, protože to všechno fungovalo jiným směrem.
  R: Takže jsi byl schopný udělat z negativního požehnání?
  MJ: Yeah
  R: Vzpomínám si na citát Paula McCartneyho, kterého se na tebe ptali, když se z tebe stala hvězda. Někdo řekl „ Michael Jackson, bude jako ostatní rockove hvězdy - bůh odpusť, mrtvý ve 30 a na drogách?“ a Paul řekl „ne, Michaelův charakter je úplně jiný. On nenadává, nepije alkohol“ řekl to asi před 15 lety. Vědel si o sobě, že když zůstaneš takovým charakterem, tak tě nezničí sláva a úspěch?
  MJ: Yeah, vždycky jsem byl jaksi předurčen. Vždycky jsem měl více věcí, které jsem chtěl dělat a cíle, kterých jsem chtěl dosáhnout a nic mě nemohlo zastavit. Zaměřuji se na to, co chci a co chci dokázat a nenechám se vykolejit. A i když se někdy sesypu, stále vytrvale běžím ke svému cíli. Zůstávám na trati. Jsem odevzdaný.
  R: Jestli jsi úplně spokojen s tím, kdo jsi, co takhle ... řekl jsi, že by jsi neudělal nic jinak, protože víš, že jakákoliv zkušenost z dětstvi z tebe udělala toho, kým jsi, tvůj úspěch. Takže by jsi neudělal nic jinak?
  MJ: Ne. Jsem tak citlivý k dětem kvůli své minulosti a jsem za to rád.

  MICHAELOVA UČITELKA Z DĚTSTVÍ ROSE FINE
  Michael a já jsme si povídali o Rose Fine, jeho učitelce, která doprovazela Jackson 5 během turné. Michael k ni měl blízko i když vyrostl a finančně ji podporoval po celý život. Naše konverzace začíná tématem cestovaní letadlem.
  MJ: Zanechalo to ve mě obrovský strach.
  R: Co?
  MJ: Turbulence a být tam nahoře a myslet na to, že umřeš.
  R: Vzpomínáš na ten příběh, co jsi mi řekl o své židovské učitelce?
  MJ: Rose Fine?
  R: Jednou jsi mi řekl do telefonu, že ti říkávala, že pokud je na palubě letadla jeptiška, tak všichni zemřou.
  MJ: Řekla „jsme v pohodě, sedíme v letadle a máme klid, zkontrolovala jsem ... není zde žádná jeptiška“ Vždycky jsem tomu věřil.
  R: Pořád v letadle hledáš jeptišky?
  MJ: Myslím na to. Nikdy jsem neviděl jeptišku v letadle. Ona (Rose) mi moc pomohla, protože mě držela za ruku a pomazlila mě. Po vystoupení jsem utíkal do pokoje. Četli jsme si u tepláho mléka a já to tak moc potřeboval. Vždycky mi říkala „máš ke mě dveře otevřené“ a opravdu mi je nechávala otevřené.
  R: Je možné, aby nebiologický rodič miloval dítě stejně jako svoje vlastní?
  MJ: Rozhodně
  R: Všiml jsem si něčeho, co na mě udělalo dojem, když řeknu něco jako „ Paris a Prince jsou krásní“ vždycky odpovíš „Ne, všechny děti jsou krásné“ nenecháš mě chválit jen Paris a Prince.
  MJ: Pro mě jsou. Vidím v dětech krásu ... všechny mi příjdou krásné. Je to tak krásné a já je miluji všechny do jednoho. Občas jsem musel argumentovat někomu, kdo se mnou nesouhlasí. Říkají, že by jsi měl milovat jen své vlastní děti.
  R: Rose Fine, i když nebyla tvá biologická matka, ti byla schopna dát spoustu mateřské lásky?
  MJ: A jak já to potřeboval. Nikdy jsem nebyl s mámou, když jsem byl malý, velmi zřidka a to jsem měl úžasnou maminku. Vidím ji jako anděla, byl jsem pořád pryč, na koncertech, po celé Americe, za oceánem, v klubech, prostě pořád pryč. Hodně mi to pomohlo. Postarali jsme se o ni, dokud neumřela, Janet a já. Zemřela zrovna nedávno.
  R: Myslíš, že by měla být zmíněna v kontextu s naši dětskou iniciativou?
  MJ: Prosím, udělej to. Mělo by se na ni vzpomínat.

  RYAN WHITE A DALŠÍ DĚTI BOJUJÍCÍ S RAKOVINOU
  R: Nebyl tu mladý chlapec, ke kterému jsi měl blízko, co se nak

  komentářů 0

• rozhovor s Debbie Rowe 1997

  Rozhovor s Debbie Rowe v Neverlandu, 25.11. 1997
  
  Následující interview bylo vysíláno na KNBC TV v Los Angeles. Hlasatel Chuck Henry vedl rozhovor s Debbie Rowe na Michaelově ranči o několik dní dříve. Natočený materiál, který doprovází interview ukazuje Debbie a Chucka, kterak se procházejí na pozemcích Neverlandu. Také je zde k vidění Michael, jak pečuje a hraje si se svým synem Princem Michaelem Juniorem.
  
  Přepis rozhovoru vychází ze tří TV segmentů, které byly vysílány v různém čase během večerního zpravodajství 25.11. 1997
  
  
  Úvod - Kelly Lange: Konečně máme možnost vidět Jacksonovic 'trojku' dohromady. Matku, Debbie Rowe Jackson, otce, Krále Popu Michaela Jacksona samozřejmě a jeho Prince, jejich syna. Chuck Henry strávil s touto rodinou den v Jacksonove Neverlandu a vrátil se s velmi speciální reportáží. Chucku...
  
  
  
  Chuck: Díky Kelly. Debbie Rowe Jackson nás pozvala sem do Neverlandu, jelikož chtěla uvést na pravou míru všechny spekulace. Chtěla, abychom viděli jejího syna. Chtěla mluvit o životě s Michaelem. Říká, že si nikdy nemyslela, že život na očích veřejnosti bude tak obtížný.
  
  Debbie: Já, nemyslela jsem si, že to bude až tak nesnesitelné, opravdu...
  
  Chuck: Debbie o bulvárních plátcích. Setkal jsem se s Jacksonovic rodinou na ranči Neverland a znovu jsem požádal Debbie Rowe, aby vše ujasnila. Bulvár ji označil za podivínku (doslovně za 'freak'), a to, že má s Michaelem syna za žert.
  
  Debbie: Velmi mi to ubližuje, přestože je to lež. Nezajímá mě, co 'The Enquirer' tvrdí. Nejsou důvěryhodní, nejsou důvěryhodní, nezajímají je fakta. Zajímá je pouze senzace, příběh, nestarají se o to, koho tím raní.
  
  Chuck: Potom jsou tady povídačky o Michaelovi a jeho aférce s exmanželkou Lisou Marii. Jako tehdy, když se společně objevili v Jižní Africe.
  
  Debbie: Pak jsem také slyšela, že se v ten samý víkend Michael oženil s Lisou v Johannesburgu. Tak jsem čekala až ten večer zavolá a řekla jsem mu: " Oh, gratuluju ti," a on povídá, "K čemu?". Říkám, "Ty a Lisa jste se vzali, to je báječné." "Chviličku, to znamená, že máš dvě manželky!"
  
  Chuck: Jak se vlastně tato věc s Lisou vymkla z rukou?
  
  Debbie: Nejsem si jista, pokud si chtějí myslet, že když je Michael mimo domov, má nějakou aférku, že není schopen přátelského vztahu... Znáš to, možná je to tím, že většina lidí nedokáže udržovat přátelství s exmanželkou nebo člověkem opačného pohlaví, protože se ani nenaděješ a spíte spolu.
  
  Chuck: Nikdy se tím netrápíš, jestli je ti věrný např.?
  
  Debbie: Ne.
  
  Chuck: Jestli tě nepodvádí? Nic takového?
  
  Debbie: Ne, ne, mezi námi funguje skvělá komunikace. To vše je s mým souhlasem, je mezi nimi vztah, ale lidé nechápou, že jeho vztah s ní je jiný, než jeho a můj. Jsou přátelé, velmi dobří přátelé a já bych nikdy, nikdy bych mu neřekla, "Oh, nesmíš se vídat se svými přátely." On by my nikdy neřekl, že nesmím vídat své známé. Těší mě, že mají vztah. Těší mě, když je spolu vidím, mají hodně společného.
  
  Nyní neexistuje nic, čím by mě mohl Michael pokořit. Nic. Kdyby někdy nastala chvíle, kdybychom již spolu nechtěli být, rozhodli bychom se podle toho...jak jsem řekla před 6 měsíci, přátelství, které je mezi námi, je pro mě ta nejdůležitější věc a pokud se toto manželství postaví mezi přátelství, odsuneme manželství stranou. Ale chci abychom zůstali přáteli, to je pro mne důležitější než cokoliv jiného, zvláště, když máte děti.
  
  Chuck: Vždy jsem s Michaelem soucítil a nyní s ním cítím ještě víc. V zájmu férovosti jsme kontaktovali The Enquirer, abychom se zeptali na jejich reakci, vrchní editor tohoto plátku tvrdí, že jako první přišli s vyjasněním mnoha historek, co se Jacksonů týče.
  
  Chuck: The Jackson 3. Jaké je to žít s Michaelem Jacksonem? Jaký je to otec? A jaké je to být jeho ženou? Debbie Rowe nás pozvala do Neverlandu, údolí Santa Ynez, zodpověděla tyto otázky a poprvé objasnila, jak je to s dítětem č.2
  
  Tady vyrůstá malý Prince, na místě zvaném Neverland. Tady jsme vůbec poprvé pořídili snímky maminky, Krále Popu a jeho Prince. Všechny v tomto domově na tichém ranči.
  
  Debbie: Je to jako v nebi, jako v nebi, místo, kde může uniknout a být otcem, být dítětem, s jeho dítětem.
  
  Chuck: A jaký je Michael otec...
  
  Debbie: Ten nejlepší, podívejte se na něj (Michael a Prince sedí na trávě a hrají si). O tom to je. O tom to všechno je. Jestli jde o všechny ty věci, které o něm píšou, je smutné, že nemůžou vidět to, co vidím já.
  
  Chuck: Když je Michael doma, můžete mi popsat jak vypadá jeho den strávený s Princem?
  
  Debbie: Kdykoliv se malý vzbudí, je sním celou tu dobu. Když malý spinká, vykrádá se ven pracovat, skládat, tančit.
  
  Chuck: Ovšem poměrně brzy nebude 'odcházet' pouze od jednoho dítěte. Jacksonovic rodina se rozrůstá. Takže čekáte...?
  
  Debbie: Ano, holčičku, v květnu. A pojmenujeme ji Paris Michael Katherine. Chtěla jsem ji pojmenovat 'Michael' po Michaelovi, ale řekl ne. Tak jsme se rozhodli pro Paris, protože tam byla počata. Michael, protože opravdu chci, aby bylo Michaelovo jméno obsažené v jejím a Katherine po Michaelově matce.
  
  Chuck: A jak se Michael tváří na to, že bude mít holčičku?
  
  Debbie: Už vybírá oblečení. Je..., jednoduše miluje děti.
  
  Chuck: Když jsme poprvé vyšli ze dveří řekl, "Počkejte chvilku", chci jít zpět a donést mu nějaké hračky." Pro Prince, tak šel zpět a donesl obrovské lízátko nebo co to vlastně bylo.
  
  Debbie: Yeah, jaký otec takový syn, rozhodně mají stejnou chuť na sladké.
  
  Chuck: Takže malý Prince bude mít malou sestřičku.
  
  Debbie: Ano.
  
  Chuck: Co potom?
  
  Debbie: Počkejte chvíli, počkejte, už stárnu. Doufám, doufám, že budeme mít spoustu dětí. Je to tak skvělý otec.
  
  
  
  Debbie Rowe - interview na KNBC TV (21.5.1997)
  
  Kelly Lange: Debbie Rowe, je paní Jacksonovou, je matkou nejznámějšího dítěte tohoto roku, ještě nikdy s nikým nehovořila, neposkytla žádnou formu rozhovoru. Fotografie její osoby jsou vzácností, ale promluvila s mým partnerem, Chuckem Henrym o mateřství, manželství a Michaelovi. Má pro nás exklusivní interview, Chucku...
  
  Chuck Henry: Díky Kelly, Debbie Rowe pracuje jako zdravotní sestra. Ponechala si své zaměstnání, do práce chodí každý den, skutečně je to normální žena. Nicméně je součástí zvláštní situace.
  
  Debbie Rowe: Neopustila jsem ho, mnozí si to myslí, ale já ho neopustila. Neodešla jsem od svého manžela. Jsem stále tady, to že jsem daleko nic neznamená. Můžu u něj být za 13 hodin.
  
  Chuck: Debbie létá do Paříže 2x měsíčně na víkend. Chybí ti tvůj syn?
  
  Debbie: Samozřejmě a také mi moc chybí Michael. Ale nemyslím, že tam musím být, nemyslím, že 24 hodinový kontakt automaticky znamená lepší vztah.
  
  Chuck: Debbie tvrdí, že neexistuje žádná předsvatební smlouva a žádné finanční vyrovnání za to, že se Jackson může starat o jejich dítě, které, jak říká, bylo počato přirozenou cestou.
  
  Debbie: Nikdy bych to neudělala pro peníze, udělala jsem to, protože ho miluju. To je jediný důvod.
  
  Chuck: Po všech těch historkách okolo Michaela Jacksona, cítí se Debbie zcela spokojena s tímto uspořádáním?
  
  Debbie: Jistě, jinak bych neměla dítě.
  
  Chuck: A také byste své dítě neopustila.
  
  Debbie: Neopustila bych své dítě tam.
  
  Chuck: Jestliže byly některé z těch věcí pravdivé.
  
  Debbie: Jestliže některé z nich byly pravdivé, jako bych snad něčemu z toho věřila.
  
  Debbie: Krmí ho, mění mu plenky, čte mu, zpívá mu. Když telefonuje, má dítě v náručí. Má-li schůzi, dítě je s ním. Nemusím tam být. Nemusím, jelikož je tam Michael, neměla bych co dělat.
  
  Chuck: Debbie tvrdí, že během svých návštěv, oni tři jednoduše jen...
  
  Debbie: Ráno vstaneme, sledujeme animované filmy, mám je ráda, hrajeme si s malým, celý den, prostě se bavíme.
  
  Chuck: Dítě bylo její nápad, bylo to téma diskutované už dříve před Jacksonovým manželství s Lisou Marií Presley.
  
  Debbie: Miloval ji, hrozně moc, stále ji miluje a velmi ho zajímá. Ale, hm, nefungovalo to a ehm, byl z toho zničený.
  
  Chuck: Po rozvodu, Debbie, která Jacksona poznala prostřednictvím své práce zdravotní sestry, znovu přišla s tématem děti.
  
  Debbie: "Michaeli", řekla jsem. "Víš, víš, že má nabídka stále platí."
  
  Chuck: Takže jestli chceš být rodičem....
  
  Debbie: Řekla jsem, řekla jsem...
  
  Chuck: Jsem "dostupná"?
  
  Debbie: Řekla jsem, "Jestliže chceš být stále otcem, chci jít do toho."
  
  Chuck: Týden po tomto rozhovoru, Jackson Debbie volal.
  
  Debbie: Zeptal se mě, jestli bych se za něj provdala a já na to, "Opravdu to chceš?", řekl, "Yeah". A já odpověděla, "Neublíží to našemu přátelství, stále zůstaneme přáteli, ano?". Řekl, "Slibuji". "Protože ve chvíli, kdy začne toto manželství naše přátelství ohrožovat, skončíme s tím a zapomeneme na to." A on povídá, "To se nestane, slibuji."
  
  Chuck: Takže jste porodila dítě.
  
  Debbie: Byl to ten nejúžasnější zážitek.
  
  Chuck: A po celou tu dobu stál Michael po vašem boku.
  
  Debbie: Zůstal se mnou celý čas. Bylo to jako, "Ne ne, běž se podívat, jak vypadá." "Ne, neopustím tě". "Ne, musíš, musíš se jít podívat."
  
  Chuck: Chcete mít víc dětí?
  
  Debbie: Ano.
  
  Chuck: Chce to i Michael?
  
  Debbie: Yeah.
  
  Chuck: Takže budou další děti?
  
  Debbie: Oh, doufáme v to, ano!
  
  Chuck: Dříve či později?
  
  Debbie: No, to záleží na načasování. (směje se)
  
  Chuck: Zajímavý příběh. Debbie říká, že ona a Michael jednou plánují také společný domov.
  
  Chuck: Debbie Rowe a Michael Jackson spolu nežijí každý den, létá 2x měsíčně do Paříže, aby viděla svého manžela a dítě.
  
  Debbie: Myslím, že spousta manželů či otců by řeklo, "Musíš tam být, je to tvá povinnost, tvá práce." Není to má povinnost, není to má práce. A on to chápe. Chápe, že potřebuji svou nezávislost, stále potřebuji být Debbie.
  
  Chuck: Ano, je to paní Jacksonová, ano, je matkou 14-týdenního dítětem. Tak proč něžije 24 hodin denně se svým malým chlapcem?
  
  Debbie: Jsme nezvyklí lidé, on pracuje tam, já tady. A já myslím, že je lepší, když dítě žije s jedním rodičem, ať už je to matka nebo otec, spíše než, kdyby dítě bylo s chůvou. Kdybych měla malého u sebe, byl by s chůvou, jelikož pracuju každý den.
  
  Chuck: Teď jsem si všiml, že v tomto apartmá nejsou žádné fotografie dítěte, proč?
  
  Debbie: Někdo se do mého bytu vloupal a ukradl fotky mě a Michaela. Nechci, aby se to opakovalo. Jsem také, v podstatě velmi ješitný člověk, pokud jde o určité věci a tato je jednou z nich. Nechci se o své dítě s nikým dělit, nechci se dělit o to jak vypadá, komu je podobné...
  
  Chuck: Debbie říká, že je pouze pár lidí, kterým mohou důvěřovat, proto žijí velmi poklidným životem.
  
  Debbie: Nerada chodím ven na večeře, nechci přijít do řečí a tak podobně. Ráda zůstávám doma a trávím čas s ním a malým.
  
  Chuck: Řekla byste, že se považujete za Michaelova nejlepšího přítele?
  
  Debbie: Považuji ho za svého nejlepšího přítele a stejně tak doufám, že i já jsem jedním z jeho nejbližších přátel.
  
  Chuck: Debbie také tvrdí, že ti, kdo ji znají vědí, že peníze jsou pro ní tou poslední věcí. Tvrdí, že mezi ní a Michaelem není žádná finanční dohoda, či cokoliv podobného. Také říká, že možná budou mít další dítě.
  
  Chuck: Ujasněme si tuto spekulaci. Debbie tvrdí, že nedostala zaplaceno za početí Jacksonova dítěte. Dítě bylo počato 'klasickým způsobem' a neexistuje žádná předsvatební dohoda. Debbie Rowe je pravděpodobně jiná než jakákoliv žena, kterou kdy Michael potkal.
  
  Chuck: Žena Michaela Jacksona miluje jízdu na harleyi. Otevřená žena, která je nezávislá a spoléhá se sama na sebe.
  
  Chuck: Dostala jsi někdy Michaela Jacksona na tuto věc (harleye)?
  
  Debbie: Ano, několikrát.
  
  Chuck: Proč ty a Michael nežijete dohromady?
  
  Debbie: Jsem skutečně nezávislá a Michael to chápe, jsem opravdu šťastnou ženou, když mám muže, který tomu rozumí. Který ví, že potřebuji pracovat, že potřebuji být sama sebou. Protože on je tak velkorysý, je to Michael. Nepotřebuji s ním žít 24 hodin denně, právě teď pracuje. A až přijde domů, uděláme si čas a budeme spolu. Nechci se vzdát svého zaměstnání, nechci to udělat, nechci být součástí toho životního stylu.
  
  Chuck: Co byste řekla lidem, kteří budou tvrdit, "Hm, ty a Michael mezi sebou musíte mít určitou finanční dohodu, dohodu, která říká, že jsi mu měla pouze porodit dítě."
  
  Debbie: Nepotřebuji peníze, nikdy, nikdy bych to neudělal pro peníze. Udělala jsem to, protože ho miluju. Michael Jackson je umělec, co dělá na scéně je věcí všech. Co dělá se mnou, je moje věc, náš život je naše záležitost, a nikoho jiného.
  
  Chuck: Tento týden se v bulvárech probírá další spekulace, tentokrát se šíří, že je paní Jacksonová opět těhotná. Ona to popírá.

  komentářů 5

• Rozhovor s Diane Collins, 1988

  Následující interview pochází z konce 80. let a nachází se na limitované edici - Michael Jackson Interview CD.

  
  
  Diane: Michaeli, chápu správně, že jsi velký milovník zvířat?
  
  Michael: Ano, rozhodně. V minulosti jsme koncertovali, projeli různé země a státy. A já navštěvuji zoo po celém světě a poznávám různé druhy zvířat. Dokáži s nimi lehce navázat vztah, mnohem snáz než s lidmi.
  
  Diane: Je také pravda, že se na pozemcích tvého domu nachází mini Zoo?
  
  Michael: No, neřekl bych Zoo, ale mám zde pár zvířat a stále shromažduji další.
  
  Diane: Jaké druhy zvířat?
  
  Michael: Jaké druhy zvířat mám? ...hm, mám lamu, což je překrásné zvíře, je vyšší než já, pochází z Peru, Jižní Ameriky, žil (pozn. autora: je to "he") v cirkuse. Jmenuje se Loui. Je opravdu sladký a miluje lidi a je mazaný...mám muflona, vypadá jako beran, mnoho lidí si myslí, že je to beran, ale není, taky pobýval v cirkuse, vyrůstali spolu. Jmenuje se Pan Tibbs. Mám téměř 6 metrů dlouhého hada. Jeho jméno je Muscles. Jednou jsem ho vzal do studia, právě tam byla Diana Ross, sloupávali jsme jeho kůži, jelikož ji obměňuje asi 3x měsíčně. Trochu se ho bála, ale pak se uklidnila.
  
  Diane: Dotkla se ho?
  
  Michael: Oh aano. Mám dva jeleny, jmenují se Princ a Princezna. Jsou opravdu rozkošní. Jsou to jeleni ze Severní Ameriky. Vychoval jsem je od narození, jsou skutečně roztomilí. A vlastním nejrůznější druhy ptáku a tak podobně.
  
  Diane: Máš nějakého oblíbence?
  
  Michael: Oblíbené zvíře? Hmmm...pravděpodobně Loui, Princ a Princezna.
  
  Diane: Jsi považován za světového umělce číslo jedna. V čem spočívá tajemství tvého úspěchu?
  
  Michael: Ummm, prostě miluji to co dělám, vyjadřuji se od srdce, jsem opravdu upřímný, umm...(směje se)...nedokážu zformulovat žádnou speciální poučku či něco podobného, jednoduše chcete odvést skvělou prácí a odvádíte ji.
  
  Diane: A předpokládám, že to, že svou práci miluješ k tomu velmi přispívá?
  
  Michael: Jasně, zájem a láska, to, že do své tvorby vkládáte srdce .
  
  Diane: Upřímost, je pro tebe důležitá?
  
  Michael: O ano, velmi důležitá. Není nic lepšího než když napíšete píseň, ze které máte dobrý pocit...jako Billie Jean, Beat It, Startin' Something...když skončíte, cítíte se jako byste vyhráli cennou trofej, těžce pracuji na 'ehm..
  
  Diane: Upřímost, kterou znám, je upřímost v každodenním životě...ale ty mluvíš o upřímnosti v hudebních termínech, být čestný sám k sobě a snaha promítnout to na album?
  
  Michael: Uh-huh, ano.
  
  Diane: Tví fanouškové očekávají nové a vzrušující věci s vydáním každého dalšího alba. Do jaké míry je snadné či obtížné následovat těchto vysokých standardů?
  
  Michael: Je to těžké, protože ať děláte cokoliv, soutěžíte s vaší předchozí prací, přičemž všichni od vás více očekávají...je to něco jako s filmy, jdete se podívat na Hvězdné Války, potom Impérium vrací úder a očekáváte víc, pak Jedi, očekáváte víc než to...opravdu se snažíte překonat se po celou tu dobu. A je to obtížné, vezměte si Bee Gee's a Horečku sobotní noci...potom přišli s Spirits Having Flown...je to těžké, chápete...ale já věřím, že to jde, čím jste starší, tím byste měli být lepší. Je to jako to pořekadlo: "Nestárnu, jsem pouze vyzrálejší."
  
  Diane: Když se snažíš předčit svá předchozí alba, vyčerpává tě to psychicky a fyzicky?
  
  Michael: Ne, je to výzva, zábava, něco jako velká...neměl bych říkat hra, ale když na něčem pracuji, bavím se. Když vás platí za něco, co vás baví, je to opravdu požitek. Mnoho pracujících lidí své zaměstnání nesnáší a to je hrozné. Ale mě platí za něco, co dělám nesmírně rád, užiju si spoustu legrace.
  
  Diane: Uvedl jsi, že se cítíš pohodlněji na pódiu než kdykoliv jindy, kde hledáš vzrušení, když jsi mimo pódium.
  
  MichaeL: Sním o pódiu (směje se)...hraju si se svými zvířaty, takové ty věci, ve skutečnosti vůbec nechodím ven, nemyslím, že byste mě našla na diskotéce či v nočním klubu, toto vše je jistě zábavné, pokud je to to, po čem toužíte. Prostě, když se objevím na takovýchto místech, stává se to pro mě prací namísto zábavy. Lidé reproduktory rozhlásí, že jsem tam, pouštějí všechny mé nahrávky a já rozdávám autografy.
  
  Diane: Takže jsi v podstatě znovu na scéně...
  
  Michael: Yeah...tím pádem to pak není zábava. Vyzkoušel jsem převleky, všechno možné, ale nějak to nefunguje. Ale to je v pořádku, nevadí mi to.
  
  Diane: Pro mě je relaxace čtení...četla jsem...že v tvém případě jsou to opět zvířata?
  
  Michael: Jo, pravděpodobně zvířata nebo když jsem s dětmi, které mám moc rád, malé děti...a uhh, když si s nimi hraju, chodím plavat apod...
  
  Diane: V hudební branži se pohybuješ od svých 5 nebo 6 let. Jak myslíš, že by vypadal tvůj život, kdybys nebyl pěvecky nadán?
  
  Michael: To si neumím představit, netuším co bych dělal, toto mi připadá tak přirozené, jsem tady, abych zpíval. Tímto životu přispívám, tím, že dělám to co dělám a vkládám do toho své srdce. Cokoliv dobrého můžu učinit, udělám to. Miluju lidi a hrozně rád je dělám šťastné. Nic se nevyrovná pocitu, když vidíte, jak je vaše nahrávka na 1. místě žebříčku, ne kvůli egu, to nesnáším, ale kvůli faktu, že si ji lidé koupí a líbí se jim a užívají si ji. A já děkuji všem těmto lidem. Chci říci, můžu přijít se skvělou muzikou...ale jsou to právě lidé v pozadí, disdžokejové, programoví ředitelé a všichni nezávislí lidé, kteří uskuteční mé sny a já si toho vážím.
  
  Diane: Takže za 60 let vidíš Michaela Jacksona stále na scéně?
  
  Michael: Uhmmm...ano...nejspíš budu psát a účinkovat ve filmu, režírovat...budu stále aktivní, ale trošku více za scénou, pomáhat lidem rozvíjet se, ukazovat jim, kterým směrem se vydat...
  
  Diane: Jak si již dříve uvedl, tvůj úspěch v showbussinesu znamená téměř naprostou ztrátu soukromí, co děláš, když chceš jít ven? Přestal si jednoduše vycházet na veřejnost, nechávat se fotit a rozdávat autografy, našel si cestu, jak se s tím vším vypořádat a stále si zachovat soukromý život mimo svůj domov?
  
  Michael: Uhmm...nejlepší způsob jak si zachovat soukromí je dělat vše sám o sobě, být doma nezávislý, protože vše co chci, tady je. Můžu zde dělat cokoliv se mi zamane, je to příjemné a jsem svobodný. Jdu-li někde ven je to jiné, spousta autografů a lidí, což mi ovšem nevadí, je to zábava, součást toho co dělám.
  
  Diane: Zvažuješ, že by sis dal pár let pauzu...možná rok...prostě bys relaxoval, byl sobecký ve smyslu toho, že by sis udělal volno, bez natáčení, filmů a jiných povinností v showbussinesu? Děláš to někdy?
  
  Michael: Jsem ten typ člověka, který, když si vezme volno, cítí, že jen lenoší, mám pocit, že jsem mimo centrum dění, jsem rád aktivní, rád tvořím, rád neustále přicházím s různými písněmi, s různými nápady...vzhlížím a pátrám po budoucnosti...zvuku zítřka...hudba se neustále mění, každou minutu, je důležité nezůstat "starým kloboukem" (pozn. autora: originál = old hat, dále překládáno jako "zastaralé"), což je jeden starý výraz...
  
  Diane: Některé z tvých nahrávek jsou považovány za klasiku...stanou se tyto někdy zastaralými?
  
  Michael: Ne, protože z mého pohledu dobrá melodie nezestárne nikdy, nejdůležitější věcí jsou skvělé melodie...a některé starší písně Motownu nebo Beatles jsou fantastické, nikdy nebudou zastaralé...zvuky a hudba se mění, v tomto smyslu stárnou, zvuk hudebních nástrojů, např. v 60 letech se hojně užívala elektrická kytara a akustické kytary...a nyní to zcela převzal počítačový zvuk a zvuk syntetizátorů...v tom je ten rozdíl, melodie jsou stále stejné, ale hudba se změnila.
  
  Diane: Řekl si, že máš rád děti, konkrétněji malé děti...ale co manželství...a potom možná děti...za jak dlouho Michaeli?
  
  Michael: Nemám ponětí (směje se), nemám vůbec představu...nedokážu odpovědět...(směje se)...
  
  Diane: Nebudu tě tím dále trápit...chystáš nějaké speciální TV show?, řekni, co bys rád dělal v TV?
  
  Michael: Hmm, o ničem nevím...stále dostávám nejrůznější nabídky, od speciálních vydání, přes nabídky na mé vlastní seriály až po účinkování v animovaných seriálech, nejrůznější věci...především bych se rád podílel na natáčení filmů, to je to, co mě zajímá.
  
  Diane: Jakého druhu filmů?
  
  Michael: Něco, co je jiné a vzrušující, něco, co tady ještě nebylo...něco jako Hvězdné Války, které byly průlomem v celém filmovém průmyslu, znenadání tady byl zcela jiný vzhled, zcela nový způsob natáčení...stvoření, která se procházejí prostorem namísto po zemi, a do jisté míry jsou tyto věci převzaty a používány v současnosti..
  
  Diane: Jsou Hvězdné Války jedním z tvých oblíbených filmů?
  
  Michael: Ano...a ET...
  
  Diane: ET..
  
  Michael: ano, Steven Spielberg je úžasný.
  
  Diane: Tvá tvořivost, jak se zdá, se promítá do všech aspektů tvého života, v hudbě jsi velmi futuristický, zaměřuješ a připravuješ se na budoucnost a dokonce i ve filmech chceš vytvořit něco, co zde ještě nebylo...snažila jsem se...snažila jsem se představit si, jaký film by to byl. Byl by to...nevím...mohl by ses pokusit nastínit mi tady obraz něčeho, co by bylo ve filmu první svého druhu?
  
  Michael: To bych moc rád. Je zde hromada scénářů, které se nabízejí od té doby, co jsem natočil "Čaroděje" (The Wiz)...a co se týče filmu, je velmi důležité správně si vybrat, udělat správný krok, který je pro vás perfektní. A mě opravdu baví, když publikum překvapuji, když udělám něco naprosto jiného než by očekávali. Existuje několik odlišných projektů, o které se zajímám, ale opravdu bych nerad mluvil o čem jsou, chci to udělat jinak a překvapit lidi.
  
  Diane: Jen nějakou maličkost, náznak?
  
  Michael: Bude to něco futuristického...a uhmm, zcela jiného, to je asi tak vše co můžu říci...
  
  Diane: Takže v podstatě to je to klíčové slovo Michaela Jacksona = jiné.
  
  Michael: Yeah.
  
  Diane: Uvedl jsi Eagles jako tvou nejoblíbenější skupinu, byl jejich California Hotel inpsirací pro Heartbreak Hotel či Thriller?
  
  Michael: Ne...Heartbreak Hotel stimuloval Roda Tempertona, aby napsal Thriller..pověděl mi, jak moc si Heartbreak Hotel zamiloval, všechny ty zvuky a telefon a zvukové efekty...s Heartbreak Hotel jsem se pokoušel o krok kupředu, pokoušel jsem se o něco naprosto jiného, začlenit do hudby drama a zvukové efekty a ono to vyšlo. Mnoho lidí se snaží o podobnou věc jako Pink Floyd a, no víte, Rod Temperton s Thrillerem...a tolik dalších lidí přichází s novými zvuky na svých nahrávkách, různými efekty a to je fajn.
  
  Diane: Takže Thriller byl něco jako průkopník a zároveň prototyp?
  
  Michael: Uh, uh, jo...
  
  Diane: Bylo již určeno provizorní datum pro turné Jacksons s Jermainem a Janet?
  
  Michael: No, my ehmm, pravděpodobně někdy koncem tohoto léta, ale ještě jsme ve skutečnosti nestanovili žádná data, takže tak přesně nevíme. A pokud jde o Janet a Jermaina...ještě jsme o tom nemluvili, zmínili jsme Jermaina...ale jestli to skutečně uděláme, nechte se překvapit, nedokážu odpovědět zda-li ano či ne. Někdy je nepředvídatelný, takže může říci, dobře, pojedu a vzít to na lehkou váhu a místo toho někde odpočívat, protože tak rychle mění názory (směje se), naposledy jsem slyšel, že se stěhuje na ostrov, který si hodlal koupit a nyní se přestěhoval někde úplně jinde, pak se zajímal o lodě a potom si to rozmyslel...stále mění postoje, tudíž za něj nemůžu odpovědět.
  
  Diane: Stále zlaté a platinové ceny vzrušují a inspirují Michaela Jacksona, aby pokračoval?
  
  Michael: Vždy mě budou přitahovat, zlaté a platinové, jen je důležité, abyste to nebrali příliš vážně a nepřemýšleli příliš o minulosti a zlatých cenách, jinak zůstanete zaslepeni svými úspěchy místo toho, abyste si uvědomili, že tady jde především o vaší skvělou práci, práci z dřívějška...opravdu se v tom můžete ztratit...někdy všechny své zlaté a platinové nahrávky vyndám a dívám se na ně, ale snažím se neklást tomu příliš velkou váhu. Je zde tolik dalších věcí, které musím udělat...tak nějak o cenách zapomínáte...
  
  Diane: Nicméně není obtížné na to vše zapomenout? Na lesk slávy? Pozici superhvězdy? Tvé jméno se pravděpodobně pohybuje na úrovni Mohammeda Aliho, nebo výše. Jsi znám na celém světě, jak si řekl, nemůžeš jít jen tak ven. Každý zná Michaela Jacksona. Není těžké nebrat se příliš vážně?
  
  Michael: Uhmmm...ne...pro mě je to celkem jednoduché..uhmm, spoustu věcí prostě přecházím. Tak nějak sebe vidím jako tebe nebo kohokoliv z lidí v této místnosti. Jsem člověk stejně jako ty, nejsem o nic lepší než ty. Možná mám jistý talent, pokud jde o umění, skládání písní, tanec a drama a všechny tyhle věci v showbussinuesu, ale když se budeme bavit o lidskosti, jsem stejný jako ty. Takže není sebemenší důvod myslet si, že jsem lepší, že mám ohromné ego, že létám v oblacích, existuje mnoho lidí, kteří podle mě takoví jsou a většina z nich na tom krachuje, nepochybně. Začnou s lidmi, kteří jim pomohli jednat zle a zapomínat odkud přišli, zapomínat o těch, kteří jim pomohli tam, kde dnes jsou, což je velmi důležité, proto všem těmto lidem děkuji, děkuji všem.
  
  Diane: Takže ve skutečnosti se před tímto pádem chráníš tak, že zůstáváš průměrným člověk?
  
  Michael: Yeah, ve skutečnosti nevěřím v selhání/neúspěch, dokonce na něj ani nemyslím, toto slovo jsem zcela vypustil z mého slovníku, slovo prohra, prostě na to nemyslím...
  
  Diane: Je to důsledek toho, jak si byl vychováván, vytýčit si cíle a jít za nimi a také nevěřit, nevyslovovat slovo neúspěch, je to něco, k čemu tě vedla tvá matka a otec?
  
  Michael: Můj otec a matka mě toho naučili mnoho, jak vytrvat a být rozhodný, jak dělat to či ono...ale prostě to je jen něco v co věřím.
  
  Diane: Řekli jsme, že ti bylo 5 nebo 6, když si v showbussinesu začínal, přeješ si někdy vrátit se zpět a možná vzít své dětství a naložit s ním trošku jinak, protože jsi v podstatě o dětství přišel, máš pocit, že jsi byl vržen do světa dospělých?
  
  Michael: Mno, bylo to celkem obtížné, vyrůstat na scéně, na turné, není to jako obyčejné dětství, je to jiné, baví mě to, není to tak, že by mě rodiče nutili dělat něco, co bych sám nechtěl. O tom to nebylo, kdyby ano, nemyslím, že bych to dotáhl tak daleko, nejspíš bych toho začal mít dost, ale mě to baví, co cítím je láska, nic se nevyrovná tomu, jako když jste na scéně, nedokážu slovy popsat, co cítím, když na vás zamíří světla, pociťujete určitý dotek ducha, nerad se tohoto pocitu vzdávám, to je pravda...
  
  Diane: Pobýval bys na scéně 24 hodin denně, kdyby to šlo?
  
  Michael: uh, huh, uh, huh...( = vyjádření souhlasu)
  
  Diane: Takže nelituješ ani jedné minuty?
  
  Michael: Ani jedné, ani jedné jediné.
  
  Diane: Navrhli ti, aby si ztvárnil postavu Petra Pana, na kdy je plánováno promítání?
  
  Michael: Teprve se na tom pracuje, a uhh, je to projekt, který mě zajímá a umm, obrátilo se na mě několik různých lidí, abych ten film natočil, ještě jsem neřekl ano, ještě jsem neviděl scénář, takže oni na tom pracují a já čekám...
  
  Diane: A dáš mi vědět, že?
  
  Michael: Ano (směje se)
  
  Diane: Vidím tě jako černého hudebního génia, ačkoliv pole tvé působnosti je daleko rozsáhlejší, zdá se ti těžké zalíbit se jak bílému tak černému publiku, když jsi na scéně?, zvažuješ vůbec tento pohled?
  
  Michael: Ne, neuvažuji v termínech barvy či rasy...když píšu píseň, neříkám si, tato je pro černé a tato pro bílé...prostě skládám a ono to přichází samo, jsem ovlivněn tím, co slyším, prostě to vzniká tímto způsobem. Mám pocit, že už od doby, kdy jsem byl malý až po dnešek, jsem ovlivněn tím na čem jsem vyrůstal, neuvažuji v termínech barev, v to opravdu nevěřím, opravdu ne.
  
  Diane: Takže tvrdíš, že hudba je pro všechny bez ohledu na barvu jejich kůže?
  
  Michael: Ano, je pro všechny, pro celý svět, pro všechny, aby se mohli bavit.
  
  Diane: Jako bavič Michael a také jako superstar se stále pohybuješ v současném dění, je těžké zachovat si perspektivu/rozhled z pozice člověka černé rasy a teď nemám na mysli hudební oblast, ale tvůj soukromý život, je těžké ohlédnout se zpět, vzpomenout si na své kořeny?
  
  Michael: Ne, nikdy to není těžké, stačí, když se podívám do zrcadla, stačí, když se podívám na své ruce...
  
  Diane: Ok, máš příležitost vzkázat cokoliv svým fanouškům, co bys řekl, kdybys měl tu šanci?
  
  Michael: Rád bych řekl...je jen jedna věc, kterou můžu říci, děkuji vám a miluji vás.
  

  komentářů 1

Přidej komentář

Autor:
Komentář:	Odřádkování se zachovává, HTML není povolené
Opiš kód:	Kód je nečitelný, ukaž jiný

Komentáře